Jelikož jsem od malička postavou jak z reklamy na hlad, a to i přesto, že přijímám prakticky jakoukoliv potravu od zeleniny až po prasečí kůži, začala jsem se zabývat myšlenkou, jak svojí postavu trochu vylepšit. Jelikož cvičení u mě nemělo nikdy dlouhé trvání, a tudíž nárůst svalů nepřipadal v úvahu, došla jsem k názoru, že mojí postavu zidealizuje až těhotenství a následný přebytek kil po porodu, které si pak budu jen pěkně udržovat a opečovávat. Bohužel moje představy nebyly naplněny a jediné, co jsem musela opečovávat bylo moje vřískající děťátko. V podstatě jsem se od něj nehnula a ono se pochopitelně nehnulo ode mě, takže jsem jídlo nejen že nedokázala sníst, ale ani uvařit. Nastal hladomor. Děťátko se nekamarádilo s kočárkem, babičkou, tatínkem a následně ani tatínek s maminkou. Váha klesala a klesala a děťátko řvalo a řvalo. Výsledek byl takový, že jsem byla hluboko pod svojí původní váhou. Postupně jak děťátko rostlo, tak jsem se začala opět stravovat podle starých zvyklost