Poporodní anorexie

Jelikož jsem od malička postavou jak z reklamy na hlad, a to i přesto, že přijímám prakticky jakoukoliv potravu od zeleniny až po prasečí kůži, začala jsem se zabývat myšlenkou, jak svojí postavu trochu vylepšit. Jelikož cvičení u mě nemělo nikdy dlouhé trvání, a tudíž nárůst svalů nepřipadal v úvahu, došla jsem k názoru, že mojí postavu zidealizuje až těhotenství a následný přebytek kil po porodu, které si pak budu jen pěkně udržovat a opečovávat.
Bohužel moje představy nebyly naplněny a jediné, co jsem musela opečovávat bylo moje vřískající děťátko. V podstatě jsem se od něj nehnula a ono se pochopitelně nehnulo ode mě,  takže jsem jídlo nejen že nedokázala sníst, ale ani uvařit. Nastal hladomor. Děťátko se nekamarádilo s kočárkem, babičkou, tatínkem a následně ani tatínek s maminkou. Váha klesala a klesala a děťátko řvalo a řvalo. Výsledek byl takový, že jsem byla hluboko pod svojí původní váhou.
Postupně jak děťátko rostlo, tak jsem se začala opět stravovat podle starých zvyklostí, ale moje váha byla a je držák a prostě se zasekla a restartovat nešla. Bohužel nešly restartovat ani babičky, které si do teď myslí, že potravu nepřijímám, přestože vždycky na návštěvě s pokorou sním třeba i jejich čtyřchodové menu a prapodivné kombinace na talíři, jako je kuřecí stehno, které se pokouší z talíře vytlačit obří řízek. Přibírání je pro mě prostě záhadou, ale i tak neztrácím naději, že druhé těhotenství vzniklé škody napraví a vše se opět vrátí do do normálu, včetně babiček.