Přeskočit na hlavní obsah

Základy dětského vylučování

Dítě a nočník - jak tuto nesourodou dvojici zkombinovat, není především v brzkém věku dítěte až tak jednoduchá záležitost, avšak ani nemožná. Chtěla bych zde uvést pár vlastních vychytávek, které mechanismus dítěte ve vztahu k nočníku dokážou maličko postrčit kupředu, a také v něm vyvolat pocit, že pobyt na nočníku může být i zábava. Základem je dítě nenutit, topení v slzách a řvaní může sice vyvolat vyprazdňovací pocit, ale věřte tomu, že bude prakticky nemožné, aby tento úkon vykonalo jinam, než na podlahu.
1. vychytávka: Je určena všem kojícím matkám. Možná máte občas pocit, že už by vaše dítě dávno být kojeno nemuselo, ale je nad vaše síly vašeho vřeštícího paviána od tohoto moku odtrhnout. Uvědomte si, že vaše prsa nalitá mlékem, mohou být i účinnou zbraní, která je - li ve vhodnou dobu zamířena na dítě, může dopomoci dostat ho tam, kam je potřeba. Dítě závislé na mléku udělá prakticky cokoliv, aby dostalo alespoň lok této zázračné tekutiny. Základem při usazování na nočník je potřeba ve správnou chvíli vytasit prso, dítě je zmateno, pomůžeme mu s posazením a okamžitě zacpeme jeho ústa a kojíme. Úspěch je na dosah, stačí vydržet, než se dítě vyčurá a následně je potřeba dítě významně pochválit (ocenit například potleskem a pusinkou) a ukázat mu důvod této pochvaly, tedy vše co utkvělo v nočníku.
2. vychytávka: Týká se doby před koupáním, kdy je dítě natěšené na vodu a udělá prakticky cokoliv, jen aby mělo za co nejkratší dobu v ruce aspoň kapku vody. Tekoucí voda navíc v dítěti vyvolává močopudný účinek. Vysvlékneme ho tedy do naha a při napouštění vody do vany si zároveň napustíme i dětskou konvičku s vodou, dítě posazujeme na nočník a zároveň mu podáváme tuto konvičku, aby si s ní mohlo hrát. Dítě je konvičkou zhypnotizováno, začne z ní vylévat vodu všude kolem sebe a během této činnosti dojde většinou i k mírné záplavě v koupelně. Vše však většinou končí úspěchem, opět pochválíme a další den zopakujeme.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Poporodní anorexie

Jelikož jsem od malička postavou jak z reklamy na hlad, a to i přesto, že přijímám prakticky jakoukoliv potravu od zeleniny až po prasečí kůži, začala jsem se zabývat myšlenkou, jak svojí postavu trochu vylepšit. Jelikož cvičení u mě nemělo nikdy dlouhé trvání, a tudíž nárůst svalů nepřipadal v úvahu, došla jsem k názoru, že mojí postavu zidealizuje až těhotenství a následný přebytek kil po porodu, které si pak budu jen pěkně udržovat a opečovávat. Bohužel moje představy nebyly naplněny a jediné, co jsem musela opečovávat bylo moje vřískající děťátko. V podstatě jsem se od něj nehnula a ono se pochopitelně nehnulo ode mě,  takže jsem jídlo nejen že nedokázala sníst, ale ani uvařit. Nastal hladomor. Děťátko se nekamarádilo s kočárkem, babičkou, tatínkem a následně ani tatínek s maminkou. Váha klesala a klesala a děťátko řvalo a řvalo. Výsledek byl takový, že jsem byla hluboko pod svojí původní váhou. Postupně jak děťátko rostlo, tak jsem se začala opět stravovat podle starých zvyklost

Žena a rybář

Evoluce člověka je neúprosná a na naší poslední procházce s mým přítelem mi to došlo, nastal u něj přerod v Homo rybáře.  Tento druh člověka se doma zdržuje minimálně, jeho snahou je prakticky všechen volný čas prosedět u rybníka nebo řeky, po příchodu silně zapáchá rybinou a na výtky, že není vůbec doma, reaguje výbušně. Pokud se stane, že se vyskytuje také doma, pak v jeho slovníku dominuje slovo ryba a často si povzdechne, jak je venku krásně a jak by mu bylo nejlíp u vody.  Když jsem příteli svojí domněnku o tom, že je Homo rybář, sdělila, oponoval tím, že rybář nezní moc latinsky. Zalistovala jsem tedy ve svým gympláckým mozečku a konečně mi to došlo. Věda o rybách je známá jako ichtyologie a já mám doma Homo ichtyla!:)